Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Nádorový marker je látka, která se nachází v nějaké tkáni, v kostní dřeni, v krvi nebo i v jiných tělesných tekutinách, a může být známkou přítomnosti zhoubného nádoru nebo některých benigních (nenádorových) stavů. Mnohé nádorové markery jsou proteiny, které se tvoří ve zdravých buňkách i v nádorových buňkách; rozdíl je v tom, že nádorové buňky je tvoří ve výrazně větším množství. Jako nádorové markery se používají někdy i genetické změny v nádorové tkáni, jako jsou například známé mutace nebo některé další změny v nádorové DNA nebo RNA. Vyšetření nádorových markerů mohou lékaři využít společně s dalšími testy, které pomáhají při diagnostice zhoubného nádoru. Někdy jsou nádorové markery vyšetřovány kvůli naplánování nejvhodnější protinádorové léčby, odhadu pravděpodobné prognózy, nebo také ke zjištění, zda je stávající léčba účinná, případně zda nedošlo k recidivě zhoubného nádoru. Konkrétním příkladem nádorového markeru je CA 125, který je využíván u pacientek s rakovinou vaječníků. Viz také nádor, marker.

Marker neboli biomarker je výraz pocházející z angličtiny a v doslovném překladu znamená „značka“ (resp. „biologická značka“). V souvislosti s lékařstvím se téměř vždy jedná o „znak“ charakteristický pro buňky určitého typu. Stanovením hladiny daného markeru v krvi lze určit, jakým onemocněním pacient trpí, míru závažnosti tohoto onemocnění apod. Viz také další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz marker.

Zánětlivý marker je obvykle některá z látek, které se nacházejí v krvi a obecně jsou známkou přítomnosti zánětu. Zánět (potažmo zvýšená hladina zánětlivých markerů) může být způsoben infekcí, autoimunitním onemocněním, infarktem myokardu, zhoubným nádorem apod. Zánětlivé markery však mohou být zvýšeny (často jen mírně) u širokého spektra onemocnění – od aterosklerózy až po duševní onemocnění, protože o mnoha onemocněních je dnes známo, že mají i zánětlivou složku. Mezi „tradiční“ zánětlivé markery se řadí C-reaktivní protein (CRP) a sedimentace erytrocytů (ESR). Používají se však i jiné markery, například proteiny akutní fáze, prokalcitonin, tumor nekrotizující faktor apod. Viz také zánět, marker.

Nádorové onemocnění je jiný název pro zhoubný nádor. Viz také nádor.

Nádory vulvy zpočátku jen zřídkakdy způsobují potíže. Při jejich vzniku hraje významnou roli lidský papilomavirus (HPV), který se přenáší pohlavním stykem. Obvykle jsou postiženy velké stydké pysky, méně často malé stydké pysky nebo oblast klitorisu. Po infekci HPV se nezhoubné nádory objeví nejdříve po čtyřech týdnech, často však až po několika měsících jako bělavé nebo narůžovělé výrůstky, které vypadají jako malé bradavičky. Zhoubné nádory vulvy často způsobují trvalé svědění. Teprve v pokročilých klinických stadiích může být nádor viditelný, když začíná růst směrem ven. Viz také nádor, vulva.

Invazivní nádor je zhoubný nádor, který se rozšířil mimo vrstvu tkáně, v níž vznikl, a prorůstá do okolních (dosud zdravých) tkání. Viz také invazivní, nádor.

Nádorový supresor je jiný název pro tumor-supresorový gen. Viz také nádor.

Zhoubné nádory u dětí je odborný název pro rakovinu u dětí. Zhoubné nádory u dětí (včetně dospívajících) se vyskytují poměrně vzácně: v České republice je ročně diagnostikováno kolem 400 nových případů. Léčba dětských onkologických pacientů je v ČR centralizovaná do dvou specializovaných center: Klinika dětské hematologie a onkologie Fakultní nemocnice v Motole, Praha a Klinika dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno. Viz také zhoubný nádor.

Primární nádor je termín, který se používá pro označení původního nebo prvního zhoubného nádoru v těle. Nádorové buňky primárního nádoru se mohou šířit – metastazovat – do dalších částí těla a vytvářet nové neboli sekundární nádory. Každý z těchto nových – sekundárních – nádorů je přitom stejným typem nádoru jako primární nádor. Viz také nádor, zhoubný nádor, sekundární nádor, další primární nádor.

Hormonální léčba zhoubných nádorů je hormonální léčba, která může být za určitých okolností užívána u onkologických pacientů. Hormonální léčba ovlivňuje endokrinní systém prostřednictvím podávání buď konkrétních hormonů (zejména ze skupiny steroidních hormonů), nebo léků, které ovlivňují produkci hormonů v organismu. Steroidní hormony významně ovlivňují genovou expresi v některých nádorových buňkách; změna hladiny nebo aktivity určitých hormonů proto může způsobit, že některé typy zhoubných nádorů přestanou růst, nebo dokonce zaniknou. Za hormonální terapii lze považovat i chirurgické odstranění endokrinních žláz (např. varlat u mužů nebo vaječníků u žen). Viz také hormony, nádor, zhoubný nádor, hormonální léčba.